Přejít na obsah

Vyberte, co smí Condorcet.Vote na svých veřejných stránkách měřit. Nastavení se uloží v tomto zařízení a kdykoli ho můžete změnit.

Nezbytné Vždy zapnuto

Jazyk, motiv a zapamatování tohoto nastavení.

Condorcet.vote Alpha
Životopis

Nicolas de Condorcet, markýz, který chtěl, aby se počítal každý hlas.

Condorcet (1743–1794) jako první dokázal, že hlasování může zradit vůli těch, kdo hlasují, a hledal, jak tomu zabránit. Condorcet.Vote nese jeho jméno. Proč, to vysvětlíme níže.

  • Matematik
  • Osvícenský filozof
  • Teoretik hlasování
  • Ekonom
  • Encyklopedista
  • Revoluční poslanec
Malovaný portrét Nicolase de Condorceta v napudrované paruce a zeleném kabátu
Portrét Condorceta od neznámého malíře, kolem let 1789–1794.
01 · Osvícenský učenec

Rozum a výpočty ve službách lidských záležitostí.

Otec mu zemřel, když mu byl měsíc. Vychovávali ho jezuité, na které pak vzpomínal s hořkostí. V šestnácti obhájil před d’Alembertem matematickou práci a odmítl vojenskou kariéru, kterou mu rodina chystala. V pětadvaceti vstoupil do Akademie věd a později se stal jejím stálým tajemníkem.

Byl Voltairovým přítelem, Turgotovým rádcem v době, kdy ten jako generální kontrolor řídil královské finance, a inspektorem mincovny. Patřil ke generaci, která chtěla vědeckou metodu uplatnit na společnost: na hospodářství, na spravedlnost a brzy i na to, jak lidé rozhodují společně.

Kresba: Condorcet sedí, opřený o stůl pokrytý papíry, a hledí doleva
Condorcet u pracovního stolu. Kresba: Jean-François Bosio.
02 · 1785: matematika hlasování

První, kdo dokázal, že se hlasování může mýlit.

Ve spisu „Essai sur l’application de l’analyse à la probabilité des décisions rendues à la pluralité des voix“ (Esej o použití analýzy na pravděpodobnost rozhodnutí přijímaných většinou hlasů) si Condorcet klade otázku, kterou do té doby nikdo nezkoumal tak důsledně: vyjadřuje shromáždění, které hlasuje, skutečně svou vůli? Jeho odpověď se vejde do jediného příkladu, který se cituje dodnes.

Titulní strana spisu „Essai sur l’application de l’analyse à la probabilité des décisions rendues à la pluralité des voix“ od markýze de Condorceta, Paříž, Imprimerie royale, 1785
Esej z roku 1785, Imprimerie royale.

60 voličů, tři návrhy A, B a C. V relativním většinovém systému vyhrává A s 23 hlasy.

Relativní většinový systém
  • A 23 · zvoleno
  • B 19
  • C 18
Příklad z eseje
  • A , pak C , pak B Voliči: 23
  • B , pak C , pak A Voliči: 19
  • C , pak B , pak A Voliči: 16
  • C , pak A , pak B Voliči: 2

Při porovnání po dvojicích ale A prohrává všechny souboje: 35 voličů dává přednost návrhu B, 37 návrhu C. A návrh C, který měl nejméně prvních míst, porazí všechny ostatní. Podle Condorcetova pravidla se má zvolit možnost, která vyhraje každý svůj souboj, tedy „Condorcetův vítěz“.

37–23 41–19 35–25 C A B
Každá šipka vede od vítěze souboje k poraženému. Čísla jsme přepočítali v CondorcetPHP.

V téže eseji Condorcet dokazuje „teorém o porotě“: pokud má každý volič o něco větší než poloviční šanci rozhodnout správně, je společné rozhodnutí tím pravděpodobněji správné, čím víc lidí hlasuje. Je to matematické zdůvodnění toho, proč se vyplatí rozhodovat společně.

Sám Condorcet považoval svou metodu ve velkém měřítku za těžko použitelnou: ručně sečíst všechny souboje z tisíců hlasovacích lístků nebylo v lidských silách. Chyběl mu počítač. Přesně to dnes dělá Condorcet.Vote, a to moderními metodami (Schulze, Ranked Pairs), které rozhodnou i tehdy, když vznikne cyklus bez jasného vítěze, slavný „Condorcetův paradox“.

03 · Boje, které předběhly dobu

Myšlenky, které nezestárly.

  • Zrušení otroctví

    Už v roce 1781 vydal „Réflexions sur l’esclavage des nègres“ (Úvahy o otroctví černochů). Byl zakládajícím členem Společnosti přátel černochů a později se vysmíval Deklaraci práv „bílého člověka“.

  • Volební právo žen

    V roce 1790 napsal: „Ženy nikdy nevykonávaly občanská práva.“ Skutečně demokratický stát tedy podle něj ještě nikdy neexistoval.

  • Veřejná, laická a bezplatná škola

    Jeho plán veřejného vzdělávání z roku 1792 otevírá školu všem, dívkám stejně jako chlapcům, a činí ji nezávislou na moci, protože „i pod nejsvobodnější ústavou zůstává nevzdělaný lid vždy otrokem“.

  • Proti trestu smrti

    Svým zásadám zůstal věrný až do konce: v roce 1793 hlasoval proti popravě Ludvíka XVI.

  • Práva protestantů a Židů

    Už v roce 1778 požadoval občanskou rovnoprávnost protestantů a v roce 1790 podpořil pařížské Židy v žádosti, aby byli uznáni za občany.

  • Spravedlnost bez libovůle

    Porotci určení losem, právo na obhajobu, zrušení mučení. Výpočtem dokonce doložil, v čem je lidová porota prospěšná.

04 · Pragmatický republikán

Reformátor, ne idealista.

Řečníkem, který strhává davy, Condorcet nebyl. Jako liberál odchovaný fyziokraty hájil spolu s Turgotem svobodný obchod s obilím proti Neckerovým státním zásahům. Držel se zákona, nedůvěřoval povstání a dával přednost řízenému přechodu před náhlým pádem monarchie. V roce 1791 přijal místo v Národní pokladně, do kterého ho jmenoval král, což mu později vyčítali. A když to situace vyžadovala, dokázal změnit názor, například v otázce asignátů.

Řadili ho ke girondistům, i když se do všech jejich sporů nepouštěl. Hájil republiku rozumu: zákony, které lze měnit, rovné občany a moc pod kontrolou. Žádný zákon pro něj nebyl posvátný. Zákon je třeba poznat, prodiskutovat a opravit.

„Účelem vzdělávání není přimět lidi, aby obdivovali hotové zákonodárství, ale naučit je posoudit ho a opravit.“

— „Premier mémoire sur l’instruction publique“ (První pojednání o veřejném vzdělávání), 1791

Výsledek hlasování si zaslouží stejný přístup: zkontrolovat ho musí moci každý.

05 · Demokraticky zavražděn

Oběť vlastních teorií.

V únoru 1793 předložil Konventu svůj návrh ústavy: laická republika, zákony, které lze měnit, referendum a lidová iniciativa. Konvent ho však odložil a dal přednost narychlo sepsanému textu montagnardů, který Condorcet veřejně odsoudil.

Stal se tragickou obětí vlastních politických teorií: jeho smrt demokraticky odhlasoval Národní konvent. Dne 8. července 1793 nařídil jeho zatčení a obžaloba tehdy znamenala cestu na gilotinu bez návratu.

Devět měsíců se skrýval v ulici Servandoni v Paříži a napsal tam „Esquisse d’un tableau historique des progrès de l’esprit humain“ (Náčrt historického obrazu pokroku lidského ducha), oslavu pokroku z pera pronásledovaného muže. Dne 25. března 1794 uprchl. V hostinci v Clamartu si prý objednal omeletu z dvanácti vajec, což vzbudilo podezření. Byl zatčen a o dva dny později ho našli mrtvého v cele v Bourg-l’Égalité, jak se za revoluce jmenovalo Bourg-la-Reine. Příčinu jeho smrti se nikdy nepodařilo objasnit.

Pamětní deska: „V letech 1793 a 1794 nalezl Condorcet, psanec, útočiště v tomto domě, kde napsal své poslední dílo, Náčrt pokroku lidského ducha“
Pamětní deska na domě č. 15 v ulici Servandoni v Paříži. Foto: Mu, CC BY-SA 3.0
Kamenný sarkofág s vytesaným jménem v kryptě Pantheonu
Jeho prázdná hrobka v kryptě Pantheonu.
06 · Odkaz

V Pantheonu, v prázdné rakvi.

V roce 1989, ke dvoustému výročí revoluce, dostal Condorcet místo v Pantheonu. Jen symbolicky: pohřbili ho v hromadném hrobě v Bourg-la-Reine a jeho tělo se nikdy nenašlo. Jeho jméno dnes nesou školy, ulice i jeden univerzitní kampus. A nově také hlasovací platforma, která sčítá hlasy tak, jak to zamýšlel.

Zdroje

Encyklopedie Nicolas de Condorcet Francouzská Wikipedie Kostra tohoto životopisu, jeho data a fakta.
Původní text Essai sur l'application de l'analyse à la probabilité des décisions rendues à la pluralité des voix Condorcet (1785) · Imprimerie royale Příklad se 60 voliči a teorém o porotě.
Původní text Sur l'instruction publique, premier mémoire Condorcet (1791) · Œuvres, Didot, 1847, t. 7 Citát o zákonech, které je třeba posuzovat a opravovat.
Dokumentace CondorcetPHP Julien Boudry · GitHub Přepočet příkladu z eseje.

Hlasujte tak, jak by si to Condorcet přál.

Seřaďte možnosti, nechte rozhodnout vzájemné souboje a výsledek si ověřte. Po dvou stoletích tu práci konečně odvedou počítače.